Paní Khalida Hafizi je koordinátorkou tzv. Self Help Groups pro Afghánistán. Jejím prostřednictvím pomáháme těm nejchudším ženám a dětem. Jejich chudobu a beznaděj si dost těžko umíme představit.

Např. děti v dešti nemohou chodit do školy, protože nemají boty. Největším přáním žen je navštěvovat kurzy čtení a psaní, protože naprostá většina z nich je negramotná. S tím jim bohužel nemůžeme zatím pomoci, tak se aspoň za výhodné ceny snažíme získat školní batohy, boty, deky (zima v Afghánistánu je krutá), deky, potřeby na kreslení a pod. Zatím jsme s pomocí letadel Armády ČR od r. 2014 do Kábulu dopravili přes 130 krabic s oblečením, školními batohy, dekami atd.

 Self Help Groups, čili SHG najdeme hlavně v Indii a jižní a jihovýchodní Asii. Jsou to skupiny lidí, kteří si pomáhají. Vzájemné půjčky jim umožňují zvýšit standard života, zlepšují si znalosti o zdravotnické péči, o lidských právech, obchodování, odstraňují negramotnost. Cílem je pomoci těm nejchudším.

Hlavním cílem SHG v Afghánistánu je zlepšit situaci afghánských žen po stránce sociální, ekonomické a politické.

Celá komunita se snaží najít ženy z nejchudších domácností, ty pak vytvoří 15-20 člennou skupinu, v jejímž rámci si vzájemně pomáhají.

Schází se jednou týdně, povídají si. Ženy se tak stávají samostatnějšími, ztrácejí beznaděj, uvědomují si, že už nejsou samy.

Přibližně 10 skupin vytvoří tzv  cluster (Cluster Level Association), 8-10 clusterů pak tvoří federaci. Na této nejvyšší úrovni se řeší nejvážnější problémy a přijímají opatření, která ovlivňují život celé komunity. Navazují se vztahy s důležitými organizacemi a službami, vládou. Ženy si začínají uvědomovat svá práva a privilegia, žádají aby byly respektovány.

Zúčastňují se přednášek o lidských právech pořádaných Komisí pro lidská práva. Je to pro ně důležité,  protože si např. uvědomují, že se špatně chovají ke svým dětem. Těchto  přednášek se účastní i muži a často se stane, že pak změní negativní přístup a chování vůči ženám. Ženy jsou vyzývány, aby se v případě potřeby obracely na komisi.

V r. 2016 se 275 žen zúčastnilo kursů na odstranění negramotnosti. To byl veliký úspěch. Některé z nich teď pomáhají v jejich SHG skupinách. Další se letos zapíší do kurzu pořádaného vládou. Budou moci chodit do knihovny s kvalitní literaturou.

 

V roce 2016 bylo vytvořeno 20 nových dětských skupin. Devadesát 10-15letých dětí se zúčastnilo seminářů o lidských právech, vyjadřovaly své názory a navzájem diskutovaly. Děti se pravidelně scházely i při jiných aktivitách jako je čtení knížek, kreslení, výtvarná výchova, sport, vyprávěly si příběhy, řešily školní problémy. Např. 26 dětí se připojilo ke sportovní organizaci Skateistan. Učily se bruslit, hrát fotbal, volejbal a další sporty. Jsou tam velmi šťastné. Zúčastnily se i soutěže v kreslení, samy si vybraly vítěze.

Více než 40 dětí se zúčastnilo semináře pořádaného Komisí pro lidská práva. Učily se o svých právech a povinnostech a nyní se umí orientovat v takových problémech jako jsou časná manželství, domácí násilí, zneužívání autority, dětská práce.

Děti byly vyzvány, aby se zúčastnily “dne proti násilí vůči ženám” a popsaly své zkušenosti.

Toto je příběh z SHG ve Faqeer Abad.

Jmenuji se Nafisa a je mně 22 let. Když mně byly 3 roky, zemřel mně tatínek. S maminkou a strýčkem jsem odešla do Iránu, kde jsme žily s jeho rodinou, ale bylo to pro nás velmi těžké. Abychom zajistily aspoň něco málo peněz na moje vzdělání, tkaly jsme od rána do večera koberce. Život bez tatínka byl velmi těžký. Tatínkovi bratři byli v Afghánistánu a často nám volali, ať přijedeme zpátky domů. Po 15 letech jsme se do Afghánistánu vrátily, ale život tam nebyl lepší. Jeden ze strýců matku přinutil, aby se provdala za jeho syna a mě přinutili, abych si vzala dalšího syna. Moc jsem se bála, že mně od maminky oddělí, když si ho nevezmu, neměla jsem na výběr, maminka byla pro mně jediné, co jsem měla.

Poprosila jsem manžela, jestli bych mohla pokračovat ve studiu a on to dovolil.

Zúčastnila jsem se schůze SHG, kterou vedla moje teta a vstoupila jsem do ní. Neměly zapisovatelku a tak jsem se jí stala. Po nějaké době jsem začala pracovat i v clusteru. Práce s ostatními ženami byla pro mě ze začátku složitá. Styděla jsem se, nebyla jsem zvyklá být obklopená ženami, hovořit s nimi, ale ženy mně pomohly a povzbuzovaly mě. Půjčku, kterou jsem si vzala, jsem použila na vzdělání. Po nějakém čase jsem si půjčila další peníze a na radu členek skupiny jsem nakoupila dámské spodní prádlo a přinesla ho na skupinu. Ze začátku to nebylo jednoduché, protože to byl můj první pokus s obchodováním. Neměla jsem zkušenosti s vedením čehokoliv, ale snažila jsem se být silná a vidět výsledky mé práce. Když jsem splatila půjčku, vzala jsem si další. Koupila jsem větší množství prádla a prodala jsem ho sousedkám a členkám skupiny. Zjistila jsem, že si vedu dobře a začala přemýšlet o tom, že bych si zařídila obchod. Nyní ho mám, pronajala jsem si pokoj od souseda a jsem obchodnice. Ráno chodím do školy, večer a odpoledne jsem v obchodě.

Do mého obchodu ale nechodilo moc lidí a tak jsem navrhla jedné paní, která je švadlena a členka skupiny, jestli by nechtěla v mém obchodě šít oblečení. A také jsem se od ní naučila šít. A tak pokračujeme v podnikání spolu a navzájem si pomáháme.

Vdávala jsem se před 2 lety, dokončila jsem školu, složila zkoušku na vyšší školu a doufám, že ji ukončím do doby, než bude můj syn větší.

Ve skupině jsem moc spokojená a šťastná. Mám 10ti měsíčního syna, kterého velmi miluji. Nemám sestru ani bratra. Vydělávám si sama, pomáhám členkám skupiny prodávat v mém obchodě jejich výrobky (zavařeniny, výšivky apod.).

 Potřeby členek skupiny.

Členky pocházejí z nejchudších rodin, žijí ve velmi těžkých podmínkách, muži jsou nezaměstnaní, nemají nikoho, kdo by je podporoval. Žijí v pronajatých domech, nemají dost jídla, oblečení, o pomůckách do školy nemluvě. Často se stane, že děti do školy nepošlou. Těch málo pomůcek, co mají, nosí v igelitových taškách.

Při jedné schůzi skupiny ve velmi chudém domě si děti hrály na dvorku. Když se paní Khalida zeptala, proč nejsou ve škole, tak se dozvěděla, že dnes prší, všude je bláto a ony nemají boty.

Napsat komentář: borvest inkral Zrušit odpověď na komentář