Hlavní zásady Berkatu

  1. Pomáhat má smysl nejen těm, kteří jsou nám příjemní, líbí se nám, či je litujeme. Pomáhat je třeba všem, kteří to potřebují. Jsou i případy, kdy pomoc učinila z lumpa slušněho člověka.
  2. Za vynaložené úsilí při poskytování pomoci druhému nelze čekat ani vděčnost ani žádné jiné odměny.
  3. Pomáhat lidem z odlišných kultur nesmí být zaměňováno snahou přesvědčit je, že ta naše kultura je lepší.
DĚJE SE NĚCO O PRÁZDNINÁCH?? PDF Tisk
Napsal uživatel Jarmila Müllerová   
Úterý, 18 Srpen 2015 08:42

ANO!!!!!

ČESKÉ DĚTI Z UKRAJINY PŘIJELY DO ČESKA  A  DO KÁBULU ODLETĚLY 2 OČNÍ ROHOVKY

 

Výlet krajanských dětí z východu Ukrajiny do ČR

Čechohrad je vesnice, která se nachází v Záporožské oblasti na východě Ukrajiny. 100 km na jih je Krym, 200 km na východ je město Mariupol. V roce 1869 tu založili osadu čeští kolonisté původem převážně z východních Čech a jejich potomci tu žijí dodnes. Česky už bohužel nemluví, nicméně snad každé dítě vám tu na potkání zazpívá několik českých písniček. Písničky se naučily na českém sboru, kam dochází do místného kulturního domu. Kromě toho se děti učí česky v českém centru. A ty nejsnaživější se letos mohly díky řadě soukromých dárců, kteří přispěli na sbírku sdružení Berkat, podívat do ČR.

Čechohrad na rozdíl od několika jiných českých komunit stojí mimo veškeré dotované programy pro letní výjezdy dětí do ČR. Výjimkou byla velmi úspěšná, ale bohužel nárazová akce ministerstva zahraničí. To, jestli se čechohradské děti dostanou do ČR, tedy záleží zcela na iniciativě učitelů češtiny. Akce začal před čtyřmi lety organizovat učitel Martin Horn, který uspořádal s podporou Prahy 1 cekem tři výlety do ČR.

Letošní výlet byl výjimečný tím, že byl zaměřený na integraci krajanských dětí s českými dětmi. Celkem šestnáct krajanských dětí se účastnilo tábora oddílu TOM Tuři v Ptenském dvorku, kde na ně čekali čeští vedoucí a asi 40 českých dětí. Děti byly rozděleny do chatek i do oddílů, takže byly nuceny komunikovat. Kulturní i jazyková bariéra byla patrná, nicméně po pár dnech se jí povedlo zlomit. Na jazykové problémy si paradoxně víc stěžovaly české děti, protože krajanské děti jejich češtině rozuměly a ony jejich ruštině ne. Nicméně po týdnu s intenzivním táborovým programem v krásné přírodě si děti na sebe zvykly a loučení se neobešlo bez slz. Některé děti si po táboře začaly dopisovat a horlivě slibují, že budou chodit pilně na češtinu, což je podmínka pro to, aby mohly jet i příští rok.

Po Ptenském Dvorku se děti přesunuly do Prahy, kde pro ně Praha 1 připravila krásný poznávací i odpočinkový program. Děti poznaly Staroměstskou radnici, Pražský hrad a historické centrum Prahy, po kterém je provázeli průvodci, kteří přizpůsobili svůj výklad dětskému auditoriu. Děti také vystoupily na Staroměstském náměstí, kde přednesly půlhodinové pásmo českých a slovenských písní a tanců v doprovodu cimbálové muziky Kyčera. Koncert se povedl, za což patří velký dík organizátorům – nadaci Pražské děti – a cimbálovce, která program nacvičila a vystoupila zcela zdarma.

Tábor s českými dětmi je vlastně jediné místo, kde děti přichází do intenzivního styku s mluvenou češtinou a jsou nuceny samy česky mluvit. Díky tomuto výletu děti chápou, proč se vlastně učí česky: poprvé přišly do kontaktu s někým, kdo neumí rusky. To si mnozí neuměli ani představit (v jejich oblasti je ruština považovaná za lingua franca, se kterou se všude domluvíte). Kromě toho si vytváří vazbu  na ČR, učí se, nakolik se ČR odlišuje od Ukrajiny (například organizovaností práce a vztahem ke svému okolí) a je naděje, že něco z toho se pokusí přenést i do místa, kde žijí. Rodiny většiny dětí, které se tábora zúčastnily, se do ČR přesídlit nechystají. Doufejme, že možnosti, které díky české podpoře krajanství mají, využijí ve prospěch svojí vesnice, potažmo regionu, a Čechohrad  bude někdy zas ostrovem české kultury v nepříliš utěšené postsovětské oblasti.

Jiří Bernkopf, učitel krajanů v Ukrajině

 

Rohovky

Raihana a Ahmad Shabir dostali možnost lépe vidět. Díky sponzorům, Oční tkáňové bankce, Armádě ČR a lékařům na kábulské oční klinice NOOR jim byly transplantovány 2 oční rohovky.

Osmnáctiletá Raihana musela kvůli problémům s očima přerušit studia a je velmi šťastná, že v nich může pokračovat. Ahmadovi je 14 let, má ještě 5 bratrů a sester, je žákem 6. třídy a je rád, že může zase chodit do školy.

 
 

Berkat na Slovensku:

www.berkat.sk

Ti, kteří nám pomáhají

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner