Milé přítelkyně, milí přátelé.
Od poslední návštěvy našich přítelkyň z Grozného uplynulo víc než sedm měsíců. Nastal čas podat vám opět zprávu o tom, jak pokračuje jejich dílo, podpořené z vašich příspěvků.
Nejprve přehledně a suchou řečí čísel:
Od května 2017 se s občerstvenou vervou po návštěvě v ČR pustil tým Delikatesy opět do práce.
Do prosince 2017 uskutečnily naše ženy celkem 4 kurzy. Jeden kurz znamená celkem 8 lekcí, (obnášejících společné výuky přípravy různých druhů delikates a pokrmů včetně následného stolování)
Kurzy proběhly postupně ve čtyřech rajonech – první na předměstí Grozného (19 žen), druhý v Nažajurtovském rajónu v obci Čirdik – v horách poblíž dagestánských hranic (13 žen), třetí opět v jiném předměstí Grozného v obci Berjozka (16 žen) a čtvrtý v obci Rošni-Ću v Urusmartanovském rajonu – 18 žen.
Celkem se tedy kurzů tedy účastnilo 66 žen a dívek.
Službu psychologa využilo k individuálním konzultacím od května celkem 18 žen, dále pak dalších 39 žen využilo možnost terapeutických skupin.
Právnické konzultace využilo celkem 7 žen, jednalo se o průběžnou právnickou pomoc a účast u soudu.
Z korespondence a pravidelných zásilek obrázků jsem se dověděla či vycítila následující:
Je to vlastně první námi podpořený projekt, který rozšířil svůj akční radius i na vzdálenější venkov, mimo oblast Grozného. Výjezdy do horských vesnic nejsou jen tak. Cesta do Nažajurtovkého rajonu trvá 5 hodin a bylo třeba tam zůstávat přes noc v rodině, u které kurzy probíhaly. Podmínky v této obci jsou většinou nuzné, často tam lidi nemají sporák ani troubu. Proto jim nakonec jednu v Grozném sehnaly a dovezly ji. Tento kurz čítal třináct lidí, z nichž nikdo se nechtěl fotit, protože všichni měli v nedávné minulosti nějaký problém s anonymními uniformovanými silami. Skupinky žen i přesto, že se do kurzů přihlásily, se dlouho chovaly odtažitě a s nedůvěrou, až téměř na konci kurzu se atmosféra uvolnila a nakonec tam vznikl vztah plný radosti a pochopení.
V každé obci se skupiny žen chovají jinak a mají jinou skladbu. Vždy samozřejmě závisí i na tom, která rodina kurzy hostí. Ve druhém odlehlém horském místě přišly do kurzů hlavně ženy s dětmi, protože neměly, kdo by je hlídal. Děti vypadaly dost nenajedeně, takže zde to mělo i přidaný efekt nakrmení hladových žaludků, navíc se jim to velmi líbilo, přiložily ruku k dílu a leccos se přiučily.
Roza se v jednom dopise pochlubila, že jí následně chodí zprávy o děvčatech, která se dostala i díky posílení kompetence hospodyňky pod čepec.
Nejčastějšími účastnicemi kurzů Delikates v horách jsou totiž mladá invalidní či osiřelá děvčata, – tj ty s následky války, ty, které zůstávají stranou a které v podstatě nemá kdo vychovávat. Nicméně skupiny jsou ale i překvapivě generačně pestré. Většinou se nechtějí fotit, což je pochopitelné – nemají to zapotřebí, člověk nikdy neví.
Informace o tom, co ty ženy trápí a s čím se nakonec třeba i svěří, vám nepodám. Nepíšeme si o nich. Už jsem si na to zvykla, vše má svůj čas. Nakonec i to, co všechno naše dámy při své práci prožívají, zůstává nevyřečeno. S Rozou spolupracujeme prakticky od r. 2000, velmi dobře se známe, a vlastně teprve loni a letos jsem se po kouskách dozvídala o momentech, které při práci své práci podstoupila během první pětiletky 21.století. Kdybych měla shrnout efekt toho, co teď v posledním roce díky vaší pomoci vzniklo a proběhlo, je to asi takto: Podstatné je vědomí, že hlavním smyslem jejich práce je pomáhat lidem k obnově osobního sebevědomí a důstojnosti tím, že je uvedete do vztahu, pospolitosti, sounáležitosti. Izolace, do které je dostává současný režim a jeho bezohledná, hulvátská pravidla, je paralyzující. Příprava jídla skýtá v tomto ohledu úžasné možnosti, je to nejen inspirace, tvoření, ale především společenská událost, což je něco, co se z praxe čečenské společnosti vytratilo; lidi žijí za zdmi, nemluví spolu, je tam atmosféra tiché, napětím nabité atmosféry, strach komunikovat tvoří ten výše zmíněný dusivý poklop. Zážitek přirozené, normální a sdílené radosti je pro zúčastněné většinou nový a podle všeho značně osvobozující. Je to možná pro nás (zatím) nepředstavitelné – ale už jen to, že vyjdou ven ze svých kutlochů, je pro ně prostě energetickou vzpruhou.
Roza získala letos na jaře vícevstupové vízum, takže se sem opět chystá ve druhé půlce února. Určitě uspořádáme setkání, na kterém bude možnost probrat podrobnosti. Budeme velice rády, pokud se ho zúčastníte. Jakmile budu znát termín, dám vědět.
Jinak pokud byste měli zájem přispět na pokračování Delikates, je možné příspěvek poslat na veřejnou sbírku Berkatu. (č.ú. 544905/5500)
Výběr fotek, které se podařilo nafotit, pověsíme co nejdřív na facebook Česko-čečenské společnosti a na webové stránkyBerkatu.
Všechny vás moc zdravím, děkuji za přízeň, pochopení a velkorysost.
S pozdravem Berkat a Maršo do Nového roku
Srdečně Vaše
Jana Hradilková